Štěstí v neštěstí

Ondřej s Matějem couvali a kryli se před Hrubiánovými ranami. I když mu občas zkusili seknout po rukách, nikdy na něj nemohli dosáhnout bez rizika, že jim vzápětí usekne hlavu.
"Máme štěstí," prohlásil Ondřej. "Ostatní lapkové ho poslechli a opravdu mu nepomáhají."
"Jenže my se s ním musíme nějak vypořádat a zavolat si na zbytek posily." odpověděl Matěj. "Kde je sakra ten hlídač koní?"
"To neřeš. A dělej větší odsuny, musíme se přiblížit k tábořišti, abychom pak nemuseli utíkat daleko, až ho sundáme."
"Ale jak?"
"Dám ti nápovědu. Co má na mé straně a na tvojí ne."
"Obvaz!" pochopil Matěj.