Po záchranné misi

Objem krve, který moje tělo ztrácelo, očividně děsil posádku.
Rychle mně dotáhli na operační stůl. Byl to zvláštní pocit - málokdy jsem leželo v ubikaci určené pro lidi.
"Sedativum?" ozval se někdo.
"Bude to vůbec fungovat? Musíme se zeptat! SecUnit, co ti dávají na uspání?"
Zamrkalo jsem.
"Operace jsou standardně prováděny za plného vědomí," zazněla moje automatická odpověď.
Nastala chvíle ticha. "Že jsem se vůbec ptal... Dejte mu to a uvidíme."
Ponořilo jsem se do zvláštního spánku, všechna bolest odplouvající pryč.
"Vždycky si říkám, že už jsem to nejhorší slyšel, a pak se zase vytáhne s něčím takovým," zaslechlo jsem ještě.