Čaute děcka, to nám ten rok zase pěkně naložil a utek :) Tož doufám, že se i v letošním ročníku této milé výzvy potkám se známými avatary, a též že bude místní rybníček patřičně rozčeřen dávkou nových talentů! Mír všem co v míru přicházíte, a pokud mě hodláte číst pravidelně, tak díky moc!
Můj otec mluví sprostě. Ale jelikož před tím nikdo nevaroval ani mně, nevím, jestli má vůbec smysl varovat potenciální čtenáře.
Nebesa hoří, obzor je žhavý drát žárovky. Vzduch spaluje plíce. Rozstřílenými ulicemi kličkuje džíp. Armáda. Za volantem ohořelé mrtvoly.
Na nosu a na bradě mě tlačí plynová maska.
(Ráno nám paní učitelka měřila obličeje. Nebojte, říkala. Masek máme dost pro všechny děti.)
S nasazenými choboty plynových masek vypadáme jako podivná slůňata. Spálení vojáci z džípu křičí takhle vypadá radioaktivita! Nebojte! Radioaktivity máme dost pro všechny děti!
Křičí a křičí až mě probudí do pyžamové náruče mámy. Brečím. Táta vedle mě je rozespalý a vzteklý.
"Holka už na to podělaný branný cvičení nepáchne!" prohlásí. "Nebo tý debilní soušce osobně rozbiju hubu!"
Jestli si pamatujete všechna ta školní branná cvičení zaměřená na akceschopnost v případě nukleárního holokaustu, tak určitě pochopíte i tuhle drabbli. Vycházím v ní z opravdového osobního zážitku - po některých těch cvičeních (která spočívala v běhání v pláštěnce po poli a v obouvání svačinových igelitových pytlíků na čas) jsem vážně měla noční můry o válce, a o mojí představě radioaktivitou způsobených škod na lidském organismu. Dodnes nedokážu vyjádřit míru díků soudružkám, které nás těmito nesmysly tak trpělivě šikanovaly. Protože v momentě atomového výbuchu je nejjistější ochranou igeliťák na botě a popraskaná gumová maska z bývalého armádního skladu na obličeji, to je přece jasné.
Jestli vám tahle drabble nic neříká, tak máte kliku, a pravděpodobně taky ještě záviděníhodné množství kolagenu v pleti. Ale zeptejte se vašich rodičů! Jsem si jistá, že při zmínce o školních branných cvičeních začnou přinejmenším lomit rukama :)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Já si to pamatuju. Ale
ef77
Já si to pamatuju. Ale výhodou venkovských základních škol bylo to, že a) nikdo nechtěl branná cvičení organizovat, b) školník nechtěl nikomu masky dát (byste mi to akorát zničili, parchanti), c) školy byly tak nějak v závětří. My jsme si chodili na branné cvičení opékat buřty :D.
My ty buřty měli nakonec taky
ChaosPrince
My ty buřty měli nakonec taky.. :) Radioaktivní :) Ale já jsem z místa, který už se popasovalo na město, takže se u nás přece jen sem tam nějaká ta nadšenka do organizace takovýchhle legrácek našla
Mám takový nejasný dojem, že
neviathiel
Mám takový nejasný dojem, že jsem se na to kdysi ptala a odpovědí byly kroutící se obličeje a facepalmy...
Jo, a ještě výkřiky "atomový
P.M.d.A.
Jo, a ještě výkřiky "atomový výbuch vlevo" a kdo nepadl nohama k výbuchu, dostal pětku :D
:D :D chacha, to jste museli
ChaosPrince
:D :D chacha, to jste museli mít ty soušky obzvláště poblázněné a proaktivní teda. No, my zase házeli gumovým granátem (po sobě). Ale občas nás vzali na místní stanici pohraničníků, a to bylo super, jsem se mohla svézt v gazíku a taky se podívat do tanku. Nicméně ovzduší války prostě kolem nás bylo tak nějak kontinuálně.
A hlavně nohama k výbuchu.
Tora
A hlavně nohama k výbuchu. Kdysi nás jedna soudružka takhle prováděla "zamořeným" polem a na konci nám bylo sděleno, že jsme všichni umřeli, neb jsme si nenasadili pytlíky na ruce. Naštěstí my si z toho dělali prd. Horší bylo, když mě učili vkládat mimino do takového kojeneckého vaku, kde by mělo přežít nevím kolik dní, uvnitř by měly být lahvičky s mlékem a náhradní plínky, ruce se tam strkaly otvory, na kterých byly takové rukavice... no z toho jsem teda děs měla, a když jsem se pak doma dívala na mého asi tříměsíčního syna, byla jsem z toho dost špatná. Doufám, moc, že se nic takového nikdy už dít nebude. Ale... no.
Doufám, že socialističtí
neviathiel
Doufám, že socialističtí protekční souškové a soušky už jsou v důchodu a dnešní učitelé pustí dětem třeba Jirka vysvětluje věci
Nebo by mohly těm dětem
ChaosPrince
Nebo by mohly těm dětem vysvětlovat věci ty učitelky... třeba... :D
Někdy snad radši ne :-D
neviathiel
Někdy snad radši ne :-D
Tak to prý jsou i výzkumy, že
Apatyka
Tak to prý jsou i výzkumy, že když se práce s videem pojme správně, vezme si z toho dítě víc, než když úča říká, že... Ale ano, správně pojatá práce s videem není "pustím to a jdu na cigáro" – takže ve výsledku stejně vysvětluje Jirka i úča :D
To už doufám dneska nikdo
neviathiel
To už doufám dneska nikdo nedělá, protože by se zanedbal povinný dohled :-P
Ale na internetu jsou volně ke stažení hromady hotových materiálů k práci s videy, ono stačí vytisknout dobře připravený pracovní list nebo si vyrobit vlastní...
Já si nikdy nedokázala
ChaosPrince
Já si nikdy nedokázala zapamatovat, jestli nohama k výbuchu nebo od něj, a ani jsem nepochopila, jaký má případný rozdíl efekt vzhledem k tomu, že radioaktivní spad je stejně jakoby úplně všude.
Přesně!
kytka
Přesně!
poprosím zmazať
Urrsari
poprosím zmazať
Pokiaľ viem, pri tomto
Urrsari
Pokiaľ viem, pri tomto opatrení nejde o tú rádioaktivita, ale o samotný výbuch - totiž tlakovú vlnu. Je lepšie ten náraz schytať do nohy než do hlavy, že jo. Ešte by sa malo hádzať do nejakej terénnej nerovnosti alebo tak, keďže (zase, ak si dobre pamätám) tie vlny sa šíria vertikálne skôr nahor než nadol. Jej, osveta! :D
Já to chápu. Někdy ve třetí
Aries
Já to chápu. Někdy ve třetí třídě jsem mívala úzkostný záchvaty, i když jsem zahlídla nápis NE velkýma písmenama, protože všude viselo NEUTRONOVÁ BOMBA NE a bylo to šílený. Branný cvičení nakonec byla spíš sranda ve srovnání s tím, co do nás cpali horem dolem kdykoliv jindy
No já se díky tady těm
ChaosPrince
No já se díky tady těm nácvikům a neustálýmu strašení jeden čas reálně bála, že zatímco spím, tak celá moje rodina umře v nějaký apokalypse. Bylo to teda dost šílený. Ale máš pravdu v tom, že ty branný cvičení, kdy jsme vlastně jen pobíhali po poli s igeliťákama na nohou, byly sranda ve srovnání s tím zbytkem propagandy, který číhal úplně všude. Já si teď vybavuju nějakýho chlapíka s kytarou, na kterýho nás nahnali celou školu do kulturáku, a on zpíval něco jako "jak se zlepšují zbraně hromadného ničení, musíme se zlepšit i my", a my do toho museli tleskat do rytmu. To byla tak neskutečná zhovadilost.
to teda
Aries
to teda
Mě zpětně fascinuje, že jsme
Keneu
Mě zpětně fascinuje, že jsme tuhle šílenost s plynovými maskami a igelitovými sáčky provozovali zcela navážno ve druhé polovině 90. let. Asi učitelky ovládl nějaký nostalgický virus. Moc se mi líbí návaznost masek a radioktivity pro všechny a vůbec celé to vyjádření "Nebojte! Radioaktivity máme dost pro všechny děti!" Přijde mi to jako skvělá ilustrace toho vražedně optimistického totalitního pohledu na svět. Skvělé!
Haha, my to taky provozovali
ChaosPrince
Haha, my to taky provozovali ještě někdy v roce 95 :-) Ale přesně jak tu již padlo, ty cvičení vlastně nebyly to nejhorší (prostě jsme jen běhali po venku v igelitu, což na škále stupidity bylo pořád snesitelnější než situace, kdy nás namistrovaná tělocvikářka nutila dělat hvězdu na kladině, a ty co se toho báli, označovala přede všema za tlustý líný prasátka - kráva jedna nebeská!). Mnohem horší bylo to neustálý strašení různejma atomovkama, který na nás naháže buď východ nebo západ (no a jelikož kruh se uzavřel, dneska žijeme v lautr tom samým - možná proto má k tomu moje generace vybudovanou určitou cynickou rezistenci). Možná taky tyhle bubáci položili základy pro mojí celoživotní posedlost Černobylem.
Drabble je fakt působivý a
kytka
Drabble je fakt působivý a skvěle napsaný. Nevím proč, ty věty v kurzívě mi něčím připomínají Hraběte.
Tyhle branný cvičení a strašení atomovkou jsem zažila taky. Z nějakýho důvodu mi pravý význam tehdy nedocházel a přišlo mi to spíš vtipný, ty choboty s konzervou na konci, co se houpaly mezi kolenama a svačinový pytlíky upevněný gumičkama, který většinou popraskaly už při pokusu přetáhnout je přes botu a soudružky, co na nás ječely, že nám jedovatý plyn poleptá kůži, když nebudeme řádně obalený igelitem.
Sem se lípnu. Skvěle psaný
HCHO
Sem se lípnu. Skvěle psaný drabble.
Já jsem tedy branný cvičení nějak neprožívala (asi, jak píše Kytka, mi to taky nějak nedocházelo), ale doteď nerada chodím do kina - filmy typu Bitva o Sokolovo, nebo obléhání Leningradu tak někdy ve čtvrté, páté třídě zanechaly stopy...
Ci pana, to bolo ako jazda na
Urrsari
Ci pana, to bolo ako jazda na húsenkovej dráhe - smiech, vážnosť, a zase smiech, tentokrát ešte väčší.