Hřbitov

Tam, kde rostly růže, ležel její hrob.
Ale nebyly to ty správné květiny.
Těžký povzdech nad nezměnitelným osudem.
Vánek mu jejím hlasem šeptal do uší sladká slova.
Pár okvětních plátků se mu obtočilo okolo hlavy.
Les zašuměl.
Položil tvář na chladný bílý kámen a stiskl rty v němém výkřiku.
Lilie pohřbená na věky věků.
Prsty obkroužil jméno vyryté do mramoru a zalil jej slzami.
Ticho, ticho... jen její hlas šumí do ztracena.
Byla tak blízko a přece tak daleko.
Znal ji důvěrně, a přesto si nepamatoval její tvář.
Stíny se naklonily.
Musel jít.
Růže se rozloučením zachvěly nad nesprávným hrobem.