Jednomužný zvěřinec John

„No ovšem!“ vykřiknul Sherlock. „Ovšem! Vyhlédne si oběť v uličce za barem, vrazí do ní a bodne jí do krku jehlu! Johne! Jdeme!“
„Volat policii, doufám.“
„To určitě!“ Pohrdlivé odfrknutí. „Jdeme sami!“
„Ani náhodou. Volám Lestradovi.“
„Nuuuuda! Uděláš volavku-“
„Ne.“
„No tak. Nekaz zábavu!“
„Zábavu? Jakože zas skončím omráčenej, zmlácenej-“
„Bůůů-škyt. Pojď.“
„Ne. Žádná volavka. Dost už bylo celýho zvěřince. Končím.“
„Zvěřince?“
„Neustále ti dělám cvičenou vopici, Tohle dones, tamto podej…
Když nedělám vopici, dělám soumara s nákupama a krámama...“
„Se nezblázni.“
„Teď zase volavku.“
„Neděláš.“
„A víš, co dělám nejčastějc? V jednom kuse?"
„Pouč mě.“
"Permanentně ti dělám vola!“