Něco jako epilog.
Stále jsou naši mrtví s námi
a nikdy vlastně nejsme sami
A přicházejí jako stíny
ve vlasech popel kusy hlíny
Tváře jakoby vymazané
a přece se jen poznáváme
Po chrpách které kvetly vloni
slabounce jejich ruce voní
Tiše mne zdraví jako svého
hrbáčka času přítomného
Celé bolestivé jaro a úmorné léto panovalo tísnivé ovzduší. Prastaré rány, konečně odhalené, srůstaly pomalu.
Paní domu každé ráno na hrob pod lípou donesla čerstvé květiny. Dny trávila počítáním a rozvažováním a dluhů postupně ubývalo.
Ubylo i dlouhých procházek. Sergej nedokázal odpustit Natálii její lži. Ke konci léta oznámila, že odjede do Petrohradu – na nějakou dobu.
Listí už žloutlo, když se Tamara Ivanovna za svítání u náhrobku setkala se svým mužem. Stál, hlavu sklopenou.
„Příští jaro bude život zase lepší.“ V očích mu dlela otázka.
Stiskla mu rameno. Vycházející slunko je zastihlo spolu – jako dva strážné stromy nad hrobem přítele.
Děkuji všem statečným, kteří to se mnou vydrželi až do konce. Komentíky i kachničky mě ohromně hřály u srdce a doufám, že ten můj výlet do Ruska potěšil i někoho jiného. Pro mě svůj účel myslím splnil.
A ano, jsem máčenka a nejsem dost ruská. Napsala jsem Tamaře její dobrý konec a pospolitost ve vycházejícím slunci. Mělo to vypadat trochu jinak - trochu reálněji a smutně, ale nakonec jsem jí chtěla dát aspoň tohle.
Komu by se líbili Skácelovi Mrtví ze začátku, mohu nabídnout i zhudebněnou verzi od Hradišťanu: http://www.youtube.com/watch?v=WfJfMC9I3cc
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Ta smutně smířlivá atmosféra
Rya
Ta smutně smířlivá atmosféra je nádherná. A poslední věta vydá za román.
Děkuju! (já si vždycky
Jeřabina
Děkuju! (já si vždycky vymyslím nějakou větu, která se mi děsně líbí, a pak okolo ní ten text hrozně krouhám, abych na ni nemusela vůbec sáhnout. V tomhle případě to je ta poslední. :))
No ještě že tak, představa,
Rya
No ještě že tak, představa, že bys ji ukrouhla...! ;)
Ten konec mě fakt dojal.
Aries
Ten konec mě fakt dojal.
Povedlo se ti to, děkuju za strhující příběh.
Já děkuju za věrné
Jeřabina
Já děkuju za věrné komentíkování, ty a Rya byste měly dostat nějaké medaile za vytrvalost (vám možná přinesu na piknik fidorky :)).
Jéééé! :)
Rya
Jéééé! :)
Já jsem ráda, žes na konec
Aveva
Tak jsem ráda, že jsi ráda.
Jeřabina
Tak jsem ráda, že jsi ráda. Mně Tamary taky bylo líto :)) I proto jsem jim nakonec napsala tu jednu šťastnou větu. :)
Jsem ráda, žes jim dopřála
kytka
Jsem ráda, žes jim dopřála trochu opatrné naděje na konci.
Celý příběh byl moc krásný a vždycky jsem se na něj ttěšila.
Díky, to mě moc těší :)
Jeřabina
Díky, to mě moc těší :)
Opakuju, jako minule - taky
Zuzka
Opakuju, jako minule - taky jsem moc ráda, žes jim tu naději dala. Sice dobře, není to tak strašně klasicky ruský... ale z mého osobního pohledu je to správný. Já jsem na naději a lepší konce zatížená.
Děkuju.
Já děkuju. Já je mám vlastně
Jeřabina
Já děkuju. Já je mám vlastně taky radši, jenom to prostě definitivně je takovej repairfic, no :) Ale na tom není nic špatného, tak! :)