Darovanému koni

„Jste se asi zbláznili, všichni!“
Přehrabuji se hromadou předmětů, co přitáhli v kočárku.
Mrňavé košilky, zaprané dupačky s králíčky, obrovská hromada složených plen. Bleděmodré chrastítko. Navrchu sedí obrovský, tmavě hnědý medvěd, každé oko jiné.
Koukají po sobě.
„Mysleli jsme, že by se ti to mohlo hodit,“ odvažuje se Alena.
„Udělala jsem doma probírku,“ pípá Eva. „Ségra už z toho vyrostla, a máma říkala že můžu.“
„No, není to úplně nový,“ Marek nedopověděl.
Moje slzy už nejdou schovat.
„Vy jste fakt pitomí!“
Stojí v půlkruhu kolem mě a tváří se rozpačitě.
„Proto přece nebrečím. Já jsem tak ráda, že vás mám!“