Dneska je ten den

Sibylla se plížila stíny bradavických chodeb. Bylo jich čím dál méně a ona si připadala zase o trochu víc jako krysa. Držela se u zdi a nejednou se musela krčit ve výklenku, když zaslechla kroky.

Konečně narazila na vstup do komnaty nejvyšší potřeby. Vztekle mumlala o svém neštěstí a konkurenci, kterou měla v nadaném kentaurovi. Ale ona měla přece Zrak! Předpověděla Jeho návrat i smrt Vyvoleného. Měla by být oslavovanou hrdinkou, místo toho od ní studenti chtějí naučit házet křišťálovou koulí. 

"Ano, praprababičko, nezapomněla jsem," mumlala ke zjevení Cassandry Trelawneyové, "je to dnes."

Mocně si přihnula cherry.

"Tak můžeme jít."