Svítání

Vycházející slunce ho políbí na čelo. Adam zavře oči a nastaví mu tvář. 
„Nevidím tě,“ řekne, „ale pokud jsi stále tady, potřebujeme vědět víc o tobě a těch dvou ze včerejška. Tvoje jméno, jejich jména. Co se stalo, kde, kdy.“ 
Nádech. Tíha na srdci neustupuje.
„Našla jsi mě už tehdy, že?“ pokračuje ochraptěle. „V podzemí UBRMu. Když mě… zabili a přivedli zpátky. Řekla jsi, že můj čas ještě nenadešel. Nebylas tehdy zablácená a pohmožděná.“
Sluneční paprsky jsou neuvěřitelné těžké.
„Hledala jsi celou dobu způsob, jak se mnou mluvit? Kdybych věděl, že hledáš pomoc… mám možnosti. Umím ten stav vyvolat uměle.“