První (a poslední) směna

Zírá na mě mladá holka.

To není nic zvláštního. V mé práci se to děje často. Občas se nakupující stydí. Někdy jsou prostě... divní.

"Potřebujete něco najít?" Zeptám se.

Konečně se osmělí. "Ne, děkuji. Jsem tu kvůli tobě."

Povzdechnu si. Další taková. "Omlouvám se, ale nemám zájem o ženy."

Na okamžik se zarazí.. a pak se rozesměje. "To je dobré! Ale proto tu nejsem. Tvůj čas nastal." Zpoza zad vytáhne... kosu. "Uhm... takže půjdeme?"

Nehýbu se.

Čumím.

Ona čumí zpátky.

"No to mě poser." Pohlédnu do diáře. "A já si sem ani nezapsala, že dneska nemám zapomenout umřít."

"Uhm... překvapení?"