Čichači kávy

Jakmile káva pevně zaujala své místo v Evropě, pruský král Fridrich II. Veliký záhy objevil její daňový potenciál. Na dovoz této exotické pochutiny uvalil takové daně a cla, že nakonec daňové zatížení činilo stopadesát procent její ceny Lot kávy, tedy sedmnáct gramů, stál tolik, jako denní plat přadleny. Pro běžné lidi se stala nedostupnou. 
Tím ovšem způsobil zrod nového obchodního odvětví – pašování kávy. Vyplatilo se jakékoliv množství, převezené v nákladech uhlí, dříví, ve vozech se senem. Rozvážela se do ilegálních pražíren, odkud ji ženy nosily k zákazníkům ve speciálních bandážích na prsou.
Pruský král nezaváhal a takříkajíc zabil dvě mouchy jednou ranou. Do boje proti ilegálnímu dovozu a pražení kávy nasadil čtyři sta nezaměstnaných veteránů ze Sedmileté války. Tito invalidé táhli berlínskými ulicemi, aby po čichu vypátrali ilegální pražírny, nosiče i pijáky kávy. Na pražení a podávání kávy měl monopol král, a basta. Ze zákona tedy ještě bylo samozřejmě vyňato rytířstvo, šlechta, duchovenstvo a povolení obchodníci. Ostatní měli utrum. 
Čichači kávy samozřejmě nebyli lidem oblíbení, není divu. Zvláště ženy rozčilovali nadmíru (možná tím očicháváním). Víte ale, že existovalo ještě jedno povolání, které lid nenáviděl víc, než čichače kávy? Čichače paruk. Ano. I paruky byly zdaněny a mohly se nosit jen se zvláštní licencí. Aby přezkoumali pečeť, mohli čichači paruk podle zákona komukoliv strhnout vlasy z hlavy. 
Bezprostředně po smrti Fridricha II. v srpnu 1786 jeho nástupce Fridrich Vilém II. tyto nepopulární restrikce a státní monopol na kávu v roce 1787 zrušil.

Ach ano, zase poznámka třikrát tak dlouhá jak drabble. Pardon...
Pramen: Michaela Vieser, Irmela Schautz: Mastičkáři, čichači kávy, brabenáři aneb čím se živili naši předkové