A pohádky je konec

„Princezno,“ spustil čaroděj. Dal si záležet, aby mu temný plášť zavlál v náhlém poryvu vichru, „přišel jsem požádat o vaši ruku. Jen vy jste jí hodna. Položím vám k nohám království... říše… samotné HVĚZDY! Stanete po mém boku korunovaná nocí a –“

„Fajn,“ řekla princezna.

„… a nocí…“ Čaroděj se nechal rozhodit narušením obvyklého scénáře. Tak dlouho si ho cpal do hlavy!

„To můžeme přeskočit. Všichni do mě ryjí, že zůstanu na ocet. Můžu za to, že ženiši hynou nebo se rozhodnou pro výhodnější spojenectví nebo se prostě sprostě vytratí?“

„Ale…“

„Žádné ale,“ řekla rozhodně.

Zhynuli ti nápadníci přirozenou smrtí? napadlo čaroděje.