Přede dvěřmi

Vycházím schody do bytu. Už se těším, až budu doma a budu moct prostě jen být.

Stojím přede dveřmi a nemůžu nahmatat klíče. Složím jednu, dvě, tři a nakonec i tu poslední tašku na zem. Prohledávám kapsu u batohu znovu a znovu, ale klíče nikde.

Začínám lehce panikařit a zároveň se uklidňovat. I kdybych si opravdu klíče zabouchla, není to tak hrozné. Jen zavolám zámečníka nebo spíš tátovi, aby mi přišel odemknout klíči, které jsem rodičům dala, aby nemuseli pořád zvonit. S tolika taškami už určitě nikam nejdu.

Klíče po chvílích paniky najdu v kapse bundy. Tam nemají co dělat!