Nevidím, neslyším...

V šeru mezi stromy něco kvílelo.

Snažil se sám sobě namluvit, že je to jenom zraněné zvíře. Že je to vítr. Že stárne, a že už mu po letech uši vypovídají službu. Že je to jen přelud z nervů a únavy.

Moc dobře věděl, že zaslechl slova.

Kdyby otočil hlavu jen kousek do strany, možná by to i zahlédl. Mohl by sejít těch pár set stop do lesa. Zjistit, co se děje. Pomoct. Být dobrý člověk.

Zabodl pohled přímo před sebe, pušku sevřel o něco pevněji, a zakázal si třeba jenom pohnout očima.

Kostí dobrých lidí tu byla plná země.