Když ti krkem lezlo to dřevěné žezlo

To je pořád: „hrnečku vař“, ale kdy se ozve dost? 
Předhazuješ „svojí partě“ denně, jako psovi kost. 

Ohlodají, nechaj zbytky, odejdou jak z krmíku, 
ještě remcaj: „dneska nic moc“ – chce to jinou taktiku. 

Nic ze dřezu neuklízet, simulovat slepotu,
škrtnout slovo „podstrojovat“ a nepřiznat „ochotu“.

Vařit pro své potěšení, dle vlastního vkusu,
neřešit, zda drahouškové otvírají pusu. 

Nepřijímat objednávky jako v hospodě, 
na odpověď „nevim, neřeš“ nechat o vodě. 

„Cokoli“ a „je to jedno“ napsat na papír, 
servírovat rovnou, ať si šmákne, bohatýr. 

Vařečku, to žezlo moci, s velkou pompou předat, 
a pak zdrhnout za kopečky, než to stihnou vstřebat.