Co se děje uvnitř

"Prosím."
"Ne."
"No taaaak."
"Pořád ne."
"Prosíííím, prosííím, prosííím," skuhralo dál srdce.
"Ne," trval si na svém mozek. "Prostě ne."
"Ty jsi tak...tak zahořklý!" duplo srdce nožkou a pěstičkami mozku zahrozilo.
"A ty moc měkké," odvětil mozek se shovívavým úsměvem. "Víš, jak to dopadlo minule."
"To byla náhoda."
"A před tím..."
"Za to já nemůžu."
"Nemluvě o tom případu před třemi lety. Ne, ne. Vedení mám já," stál si na svém mozek, nedbaje úpěnlivých proseb srdce.
"Nemůžeš mě takhle odstřihnout! I lidé ví, že se má následovat srdce, ne mozek," špitlo srdce.
"Dobře, ale opravdu naposledy."
A srdce vyrazilo.