Noční můra z nejmenované ulice

Jakpak mi asi je,
když pokoj zalije
svítící monitor
a na něm divný tvor
ostré zuby cení,
to je nadělení,
říká si - jéjeje -
punková nutrie.
Chlupy má zelené,
slité do hřebene,
dlouhé půlku metru
(nebo kilometru),
zkrátka drsné zvíře,
hleďme na mordýře,
říká si - ó jé jé -
punková nutrie.
Ještě se přiblíží,
dál na mě pohlíží
přes tmavá skla brýlí
(moje duše kvílí),
zakvičí: „Tu mě máš!
Tak copak uděláš?
Vždyť já jsem - oh, yeah, yeah,
punková nutrie!"
Přichází temná noc,
to už je teda moc,
sice se nechci vzdát,
radši však půjdu spát
dřív, než mě ubije
punková nutrie.