Horší než smrt

„Už tam budém?“
„Nevím. A neptej se zase.“
„Už tam budém?“
„Hele, žádný ´už tam budem´, jinak…
„…“
Oddychnu si. Dneska mě konečně propustili a první věc, co jsem uviděl, bylo moje ječící dítě. A jestli nesklapne, tak dojde k vraždě. Znovu.
„Tatí?“
„Ano?“
„Už tam-“
„Tyyy!“
Zařvu, otočím se a začnu ji škrtit. Když tu…BUM!
Démon se zamračí. Psychopat? Houkne na kolegu vedle. „Okolnosti smrti?“ „Škrcení dcery a bouračka.“ Démon se zašklebí. „Bude muset tu svoji dcerku odvézt až na konec světa!“ „Počkej, vždyť koule nemá kon…aha!“
„Už tam budem?“
Povzdechnu si. A to ji nemůžu zabít!