Kulturní vyžití

Nejlepší střechou koncertního sálu byla stejně vždycky obloha.
Obilí se vlnilo v zběsilém rytmu barelů. Sbor tenkých hlásků držel základní melodii, zatímco sólista se překonával ve svém výkonu. Obecenstvo začalo tančit. Brzy nadšení ztrhlo i zpěváky a koncert se proměnil v nekoordinované hemžení, jak nutrie křepčily po poli, vytvářejíce roztodivné obrazce a pobrukujíce si pod fousky populární i méně populární melodie. Ladilo jim to.
Když padla rosa, všechny už pochrupovaly ve svých norách.
Ráno vypadalo pole zcela normálně, až na nějaké ty kruhy v obilí.
Ty se připsaly magickým silám, jako obvykle.
Další koncert bude příští neděli o pole dál.