Romance z vesnice

Žila jednou krásná slečna,
hodná, chytrá, slušná, vděčná.
A na svého strýčka milá,
vyprala mu, uvařila.
V zimě pozdní, na ulici,
potkali ji dva chasníci.
A jeden po ní očkem hází,
hned ji tahat chce do mlází.
Dívenka snad ani netuší,
co to má chlapec na duši.
Nejdříve se sice zdráhá,
chvíli na to je už nahá.
Jak ji rychle na zem svalil,
zase vstal a hned se sbalil.
Kdyby byla bita více
od svého milého strýce,
nemohla by, poběhlice,
sesmilniti na Hromnice.
Teď už je doma zavřená,
oplakává svého kořena.
(Kterému strýc pohladil líc -
utekl strachy až do Strakonic.)