Lesní studánka

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
půjdu já, půjdu bez spánku
a vyrazím ještě dnes.
Mé kroky plevel ovroubí
a smysly přepadne divá zvěř,
však noha má nezabloudí!
To mi, přírodo, klidně věř!
Na laně hnusné, zlotřilé
s sebou kulovnici mám
a javorový kmen pile své
coby zákusek rád dám.
Až vypořádám se i s ptáky,
co zobany mají nečisté,
zahubím rudý vřes já taky,
což potěší mne zajisté!
Jak ošklivě temné je kapradí!
Ach, nemohu to snést...
Srp si s ním hravě poradí,
tu více se nebude plést!
Až okolí bude prosto všech lumpů,
uprostřed lesa vztyčím pumpu!