Volání

Věnováno Rapidez
Pozdní večer.
Kulatý měsíc mezi mraky.
Stydlivě nakukoval do zahrady.
Vrznutí dveří.
Harry a Ginny.
"Kde je vás víc?" pronesl mladík s krátkými, zrzavými vlasy.
"Knihovna," odpověděl Harry. "Nevěřil bych, že je tak zklidní."
Občasný hluk a záblesky za střešním oknem jeho slova nepotvrdily.
Srovnání s odpolednem ano.
Ginny skoro zašeptala, "Vzpomínáš?"
Přikývnutí. Zrzavá zmizela, vytlačená vlčí šedí.
"Klidně tu zůstaň, nějaká postel se vždycky najde..."
Hluk z podkroví podezřele utichl.
Teddy přikývl, "Stejně to nechápu. Proč každý úplněk neovládám část svých schopností?"
Řečnická otázka.
V měsíčním světle měl vlasy po ramena a hustou bradku.
Zatím.
Alespoň něco po tátovi.
Drabblátko k mé HP FF povídce Dopis.