Noc ji nechala poznamenanou, prázdnota v srdci, zatmění světa. Večerní cesta domů jako v mlze, ráno probuzení o nic lepší, paprsky slunce svádí svůj urputný boj, ale nezvládají, nemohou rozehřát tu ještě doznívající mrtvolnou bledost Bílé soboty. Celý den prožije ztracená, lidé kolem mluví, něco se děje, možná i důležitého, ale ona neslyší. Snaží se číst, včera chápala, dnes nerozumí jedinému slovu.
A pak, zničehonic, záblesk světla. Příběh z úst muže, který mlhu zná, kdysi celé dny ztracený v hlubinách bezvědomí, dnes vedle ní, části těla mrtvé, přesto živější. Nevěří, nechápe. Druhá noční cesta domů, obloha černá, ale hluboko uvnitř…
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Silné a působivé to je, a ano
Faob
Silné a působivé to je, a ano, zahlceným mnohdy otvírají oči ti, kteří pro svůj osud blíže jádru...
Děkuji.
Esti Vera
Děkuji.
Tak bolestné a nakonec ta
Evangelista biolog
Tak bolestné a nakonec ta naděje... moc krásné. Jsem ráda, že to v mlze nezůstalo.
Děkuju, byla jsem večer u
Esti Vera
Děkuju, byla jsem večer u Martina ve zdi a nějak mě to sebralo víc, než jsem čekala, tak jsem se z toho pak potřebovala vypsat :)
Tahle pocitovka na mě padá
Owes
Tahle pocitovka na mě padá jako deka. Nebo jako mlha. Krásně popsané.
Díky :)
Esti Vera
Díky :)