Finis

„Jak vypadá Aleksandr?”
„Je na přístrojích. Nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Možná týdny, měsíce.”
Pokud se někdy probudí…
„Chce žít. Na rozdíl ode mě. Proto jsem… zapomněla.”
Vypije půl šálku čaje, aniž by si uvědomila, jak chutná.
„Milice?”
„Nic nového.”
Zalezlí pod zem. Organizacím plyne čas jinak. Můžou čekat ve skrytu pár desetiletí.
„Zlikvidovala jsem jednu hrozbu,” povzdechne si Olena. „To je můj úkol jako velmistryně.”
Dát dohromady vše, co jí chtěl předat její předchůdce. Pokud možno dřív, než se objeví další hrozba.
Co teď? Šimon…
„Musím někomu zavolat.”
„Telefon je v obýváku.”
Prozatím je konec.
Finis.
Кінець.