Labutí úlet

Sluneční paprsky neměly slitování.
Opřela se o strom a protože byla sama, povolila si peplos a doufala, že náznaky vánku zchladí její kůži.
Zamžourala vzhůru za hlasitým zvukem.
Na nebi se honili dva velcí ptáci.
Světlejší se snažil uniknout, ale druhý do něj narazil. Bílý pták začal klesat, až narazil na zem.
Nedbajíc na svou nahotu k němu doběhla.
Uviděla krásnou sněhobílou labuť.
Sebrala její polámané tělo a rázným Jedeš zahnala pronásledujícího orla.
Odnesla raněného ptáka pod strom a jemně ho hladila.
Jsou všechny labutě tak přítulné?
Když se vzbudila, po labuti zbylo jen peří a divný pocit v břiše.