Moji nepřátelé

SCINDAPSE, kdyby pohledy mohly vykořeňovat, víš kolikrát bys už byl o květináč kratší? Jak tě nenávidím vždy, když do tebe hlavou vrazím, jak se tak plíživě spouštíš ze stropu mého (!) pokoje... Zkrať se!

KARAFIÁTE, nestydíš se, žes byl tak dlouho jejich květinou? Zaprodanče krásy, proč jsi dříve nevadl, když tě zneužívali? A neříkej, že jsi nemohl... Jen jsi usnul na vavřínech.

HYACINTE, těžké květy ti padají až k zemi a já se ptám, jestli mě nenávidíš za ten drobný kousek země, kde ti dáno žít. Snad jsme si ublížili navzájem, ale věř - modlím se za tebe, abys šel ke světlu.