DMD č. 28. pro 28. 4. 2022. Téma: Co mi visí doma

„Nemáme klíče,“ zazoufá Aleš.
„Vy jste klíč.“
Sotva se dotkne zámků, západky skutečně odskočí. Těžké dveře skřípavě drhnou o podlahu.
Sféra ozáří nevelký sklep.
Na kamenné podlaze se roztahují černočerné čáry, vražedná pavučina.
Celý prostor vyplňují skutečné pavučiny, znásobují magický obrazec, proplétají se mezi stěnami. Ve vláknech visí pět mumifikovaných lidských těl jako lapené mouchy. Tvoří příšerný pentagon. Jako morbidní věnec lemuje dřevěnou truhlu potřísněnou tmavými cákanci.
Aleš se zvrtne zpátky.
Evžen mu však vlastním tělem brání. Stěží se drží na nohou. Z černého znamení na hrudi prýští krev, prosakuje skrz mikinu.
„Otevřete truhlu,“ vydechne.
Aleš stojí ochromený děsem.
„Jděte!“

Když Blaise Zabini přišel žádat o Ginnyinu ruku, neobešlo se to bez komplikací.
Dvorek se proměnil v bažinu, přízemí domu někdo vyplavil, Ron zapomněl zavřít do klece svého hrabáka a Charliemu, který právě trávil dovolenou v rodné hroudě, se splašilo mládě ukrajinského železnobřichého draka a odneslo střechu až na náměstí Vydrníku sv. Drába.
Nic z toho však Blaise nezastavilo.
Nakonec dospěl až do Arturovy pracovny ve třetím patře.
„Já nemám nejmenších námitek, Blaisi. Jsi velmi rozumný mladý – moment.“ Artur se při výhledu z okna zarazil. „Á, budeme muset sundat Muriel ze střechy stodoly. Zřejmě jí spadnul žebřík, když nás šmírovala.“

"Vyvolte si tedy dnes, za kým půjdete. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu!"
Vůdce-dobyvatel nechal svá slova viset ve vzduchu nad táborem, ještě dlouho poté, co opustil shromáždění.
Jejich ozvěna bude v uších neposlušného národa zavěšená dlouhá desetiletí. Pokaždé znovu se v každé generaci ozve se stejnou palčivou urgentností.
Vyvolte si *dnes*. Ne zítra, ne příští týden, ne na Nový rok.
Ještě dnes.
Druhá část - vyznání - bude zdobit stěny domů, třepotat se na praporech ve větru, shlížet z cedulí a billboardů.
Rozhodnutí vystavené na odiv, stvrzené tím, že je všem na očích.
"Budeme sloužit Hospodinu, protože to je dobré."

„Sistros Nevet, jeden ze čtyř dávných filozofů Dwartii,“ ozvalo se od dveří.
Anakin vzhlédl od sochy, jejímž prohlížením si krátil čekání. „Excelence,“ řekl a hlavou naznačil úklonu.
„Vidím, že tě má sbírka zaujala,“ prohodil kancléř.
„No… ano,“ odpověděl Jedi spíš ze zdvořilosti. Umění moc nerozuměl.
„Výjev z Velké hyperprostorové války, vzácná památka,“ ukázal Palpatine na reliéf, kolem kterého procházel. „A tady portrét Filloreana, jednoho z velikánů Republiky. Něco k pití?“ zeptal se a otevřel ozdobný kabinet. Na vnitřní straně dvířek visel plakát se spoře oděnou dívkou.
Anakin vytřeštil oči.
„Někdy člověk ocení i méně vznešená umělecká díla,“ pokrčil rameny kancléř.

“Jdu dolů do pekárny, nechceš něco vzít?”
“Ne, ne. Musím si hlídat postavu,” muž za stolem odmítl nabídku kolegy.
Za chvíli se objevil další: “Na finančním něco slaví, tak nám donesli dort a chlebíčky, pojď si vzít.”
“Děkuji, ale raději ne, chtěl bych něco shodit.”
Později: “Šéfovi z porady zbyly řízky.”
“Budu muset odmítnout, přinesl jsem si z domu na oběd salát.”
***
Udeřila čtvrtá hodina, muž se sbalil a za chvíli byl doma. Odhodil sáčko, vyhrnul rukávy a otevřel spíž.
“No pojďte k tatínkovi, celý den jsem myslel jenom na vás.”
Od stropu spíže visely klobásy, jitrnice a šrůtky slaniny.

Své druhé olympijské zlato získal v dnešním závodě slavný netopýří jachtař. Sportovec, jehož styl plachtění je poněkud kontroverzní, neboť loď řídí kromě plachet i pomocí svých křídel, tak přidal do své sbírky medailí další cenný kov.

„Když přilétnu domů, často se stane, že hned vedle vitríny s medailemi spatřím viset svou ženu i s dětmi,“ vypráví sportovec. „Aby nedošlo k nedorozumění, samozřejmě že spí. Máme totiž hned vedle vitríny netopýří pohovku.“

V takovém případě se prý úspěšný jachtař hned zavěsí vedle nich.
„I když jsou vody života někdy bouřlivé, od svých nejbližších si ho klidně nechám převrátit vzhůru nohama,“ dodává.

Chtěli si ověřit, že pro ně uniklí nepřátelé nepředstavují žádné nebezpečí. To se jim podařilo.
Nebyl důvod tu zůstávat. Základnu tady nemá smysl budovat, a celkově nepřátelský postoj místních ke komukoliv, koho identifikují jako Přeměněného, nedává šanci na navázání diplomatického styku.
Možná se sem skočí podívat za pár let.
Teď se nalodí a využijí faktu, že příbřežní plavba je pro ně bezpečná. Podaří se jim hezky si zkrátit cestu.
Vran už se upírá k svému životu na severu a mumlá si.
„Jestřáb dvě kila, Králík stopade, Beran jen deset, Lišce vodpustim, co mi visí...“
Někdy počítat umí.
Hrát poker taky.

Když se na něj vyptávali bystrozorové u ní v práci, pochopila, že je načase rozehrát plán B. Zlatoslav, který ji dříve fascinoval, už ji stejně začínal nudit. Užívala si, že mu může dopřát jeho malichernou pomstu a on jí zobe z ruky.
Jenže když došlo na věc, zjistila, že Zlatoslav je stále jen do sebe zahleděný idiot, který ji brzdí v rozletu.
Když si chtěl vyzkoušet zabití po mudlovsku on, vybral nechutně barbarský způsob. Ona má vytříbenější styl.

Ve chvíli, kdy Harry a Draco otevřeli dveře bytu Karin Grayové, byla už dávno pryč a drahoušek Zlatoslav se houpal na oprátce.

.

"Are you sure this is a good idea?" Lioness looked at Wolf with trepidation.
"No. I just don't have any better. Do you?" the director looked at her sternly.
"I just..." she trailed off.
I can live with the way I am now. Can you guarantee it won't make things worse? Why do you insist on 'fixing' me so much?
"...I have so much depending on me at home," she finished the only "excuse" that seemed valid. "I can't risk being incapacitated, because of Thea."
"I've talked with Raven, he thinks it's worth trying."
...and he generally distrusts magic otherwise.