Na lodi

Potkali se na parníku, na Volze plné podzimního listí a uvadání, náhodní spolucestující, dvě vlny na smutné staré řece. V poloprázdné jídelně si vychutnávali kaviár i šampaňské, poslední večer se trochu opili vodkou, kymáceli se a naráželi do sebe, až se kdovíjak ocitli v jeho kajutě, staromládenecké a lehce ošuntělé. Stála v pruhu měsíčního světla, v tenké spodní košilce a bosá vypadala trochu jako dítě. „Mám si to svléknout všecko?“ zeptala se zadrhavě a on přisvědčil. Druhého dne sešla po spuštěném můstku a navždy zmizela z jeho života. Zůstala po ni jen zasutá vzpomínka, jako jizva po dávno zhojené ráně.