Po čtyřech

Ze dvou nohou dopadnu na všechny čtyři. Páteř se protáhne, nehty zašpičatí. Klouby jsou pohyblivější, kůže citlivější; zároveň mi stoupne tělesná teplota. Obrostu kožichem (velmi to svědí!). Jako vždycky mě překvapí struhadlo na jazyku.
Protáhnu svaly a pustím se chodbou paláce směrem, kudy to teple a sladce voní. Pootevřené dveře - šup a jsem v kuchyni na stole.
Kuchařka hned naoko spustí.
“Zase ty!”
Ale usmívá se a před čumák mi strčí lžíci másla. Uznale zapředu, což mi vynese pohlazení.
“To by mě zajímalo, vodkaď se ten zrzavej kocour pořád bere?” rozumuje kuchařka.
Usměju se pod vousy (doslova).
To nikdy neuhodne.