Severská mytologie

Je z čeho vybírat. Sešel se tu výkvět bohů, bojovných Ásů i magičtěji založených Vanů.
Mužnost, poezie, bystrý úsudek, lovecké schopnosti, až nakažlivá plodnost, absolutní sluch, věrnost, pravdomluvnost, schopnost všechny přepít, souznění se zvěří i rostlinstvem, vlastní lososí farma, chrup, který překousne ve válečnickém běsu štít, vlastní vůz, nevlastní vůz, nejhebčí vous v Ásgardu, včelstva schopná přežít severské noci…
Samé úžasné vlastnosti a dary. Samí úžasní bozi.
A Loki.
Který to celé spunktoval.
Obryně Skadi stojí v kruhu nápadníků a rozvažuje, který se stane jejím mužem.
Výrazně by jí pomohlo, kdyby z nich viděla víc než jen jejich holé nohy.

Začalo to Gunnarem a jeho třetí manželkou Astrid, první manželkou, která nikoho neotrávila, ani nezaklela v zajíce.
Gunnarův klid záhy narušil vpád švédského krále, který Gunnara nepříliš čestně zabil.
Gunnar Gunnarson se narodil jako pohrobek. Možná proto ho nezabila žádná zabijácká zombie, které na něj poslali nepřátelé. Mátl je.
Zahubila ho láska k valkýře Þrúðr. Když ho zabil sok, Þrúðr zemřela žalem.
Konec, říkáte si. Nikde žádné děti.
Chyba lávky. Protože Gunnar Gunnarson i Þrúðr se narodili znovu. Místo draků teď bojují s IT.
Pak si pořídili mě. A vážně doufám, že povedu o výrazně nudnější život než moji předkové.

Loki už za své činy platil různě. Zlatem. Ponížením. Krví. Bolestí.

Šlamastika s hradbami ale potřebuje něco jiného. Jejich staviteli sice nepomáhá žádný muž, ale tři dny před lhůtou jsou už téměř hotové. Protože má k ruce svého hřebce. Zpropadené zvíře, co za den přitáhne víc kamení, než by nanosili všichni padlí ve Valhalle za týden.

A protože Loki bohy přemluvil k souhlasu, musí teď zabránit dokončení hradeb. Zase jednou Ásgardu udělat volavku.

No. V téhle situaci asi ne doslova. Nabízí se totiž jiné zvíře.

Loki si promne spánky, prokleje postupně všechny bohy (Odina třikrát) a promění se v klisnu.

Kemp má dokonce sušárnu. Nevěřím svému štěstí. Moje zkřehlé prsty na nohou taky ne, ale už nevypadají jako leklé mřenky.
Přestalo mrholit, a dokonce i nízký oblak, který k poledni zastíral skály, se rozhodl s těžkým břichem odvléct jinam.
Kolem poletují ptáci. Nechávají se unášet proudem k vysoké hoře. S otevřenými ústy a úzkými štěrbinami očí vypadá jako obr. Jeho vous padá až do údolí.
Zezadu se do mě opře prudký vítr. Unáší ptáky obrovi přímo od úst.
Než se stihnu přesvědčit, že z nich opět vylétají, hlavu obra zahalí mrak.
Na noc přikurtuju stan co nejpevněji. A sebe taky.

Ásgardem otřásá hlasité vytí. Bohové si zakrývají uši a prchají ze svých síní před následky svých rozhodnutí.

Jen Loki jde opačným směrem, vstříc svému trýzněnému synovi. Jako mlha se přikrádá ke spoutanému vlkovi, který se nad ním tyčí. Fenrir se upokojí, jakmile zavětří povědomý pach.

Lokiho ruce se sotva dotýkají, když ho obejme kolem čenichu.

“Otče,” pláče jeho zrazené dítě, “proč mi ubližují?”

“Protože se tě bojí,” šeptá mu Loki do husté srsti. Krouživými pohyby masíruje místa, kam se zařezává proradně tenký řetěz. Sotva pod něj vklíní prsty.

“Utíkají před osudem. Ale já se postarám o to, aby mu neunikli.”

Šest měsíců na stavbu opevnění kolem Ásgardu bez pomoci dalšího muže. A výměnou za to Slunce, Měsíc a Freyju za manželku. Bohové na tyto podmínky přistoupili po tom, co je Loki úspěšně přemluvil.

Nyní ho všichni bedlivě sledují.

On si jen odfrkne se sebejistým úsměvem na rtech. “Za šest měsíců nepostaví ani polovinu hradeb, i kdyby se roztrhal.”

Freyja ho probodne ostrým pohledem. “Pro tvé dobro doufám, že se nepleteš.”

“Má paní.” Snad aby ji uklidnil, snad aby ji vyprovokoval, Loki se jejím směrem hluboce ukloní. “Kdyby byla šance, že se pletu, tak bych vás nepřesvědčoval.”

Jenže Loki se pletl.

Thór hromobijec, hrdina mnoha příběhů, ochránce lidstva a Ásgardu proti jeho odvěkým nepřátelům z řad obrů, trollů, krvelačných zrůd a všelijakých mátoh, které se potloukají za noci krajem, aby škodily lidem.
Bůh, který si za svůj život nadělal řadu nepřátel.
Včetně těch, do kterých by to člověk nikdy neřekl.
Buk Bukason stojící na kraji hvozdu hleděl do dáli – na pole, z jehož středu stoupal dým z dohořívajícího těla jeho otce Buka Bukasona staršího, který dlouhá desetiletí stál osamocený, hrdě vzpřímený uprostřed pláně. Dokud ho nesežehl blesk, jenž se odrazil od Thórova kladiva.
Buk Bukason mladší odpřisáhl bezohlednému bohu mízovou mstu.

Byl to hezký poklidný večer. Všichni dorazili včas a v natolik dobré náladě, v jaké po dlouhém pracovním dni mohli být.
Už si nevybavovali, kdo přesně s tím nápadem přišel, ale setkání se zdařilo.
Hádés, majitel trojhlavého psa nejušlechtilejší rasy při společném venčení zapomněl na své problémy se sociální izolací a jejím dopadem na milostný život.
Hel, majitelka psa naprosto pochybného původu, který vypadal, že už se několikrát popral s tankem, si zapomněla loupat kůži z rozkládající se části tváře.
A Anubis se s nimi cítil jednoduše ve své kůži.
Ať už ti dotyční byli podsvětní bohové, nebo jejich psi.

Tak jo, byla tu ta záležitost se zmizením Freyjina náhrdelníku.
A taky ta záležitost se zmizením bohyně Idunn a jablek přinášejících mládí.
Souboj na život a na smrt s Heimdallem v podobě tuleně.
Jo, ta stavba zdi, odlákání stavitelova koně a narozením Sleipniho. To přijde na přetřes pokaždé. Že to nikoho po DOSLOVA staletích neomrzí.
Potom nečekaný crossover s Hermem a Kocourem v botách, který skončil mnohočetnými explozemi a zlomeninami.
A samozřejmě týdny, které strávil zaseknutý v liščí podobě.

Má smůlu. Jako by ho obklopovala svébytná atmosféra potíží, kamkoli se vrtne.
Posledně na něj zkusili hodit dokonce stávku bergenských železničářů.

„Jsem sama,“ přiznala si konečně. Neuvěřitelné, jak to pomyšlení řezalo.
Její muž prostě zmizel. Ještě stále si tu zradu nedokázala přebrat.
„To nic, to nic,“ opakovala si. „Bohyně lásky je i bohyní zlomeného srdce.“
Zabalila se do pokrývky a klesla do křesla.
O podlahu ťukaly její zlaté slzy.
A pak najednou ťukaly do kožichu kočky, která jí vyskočila na klín. Chvíli vrněla a pak jí začala otlapkávat břicho.
„Tak dobrá, nejsem sama,“ připustila Freyja. Hladila kočku a té v srsti zůstávaly stopy zlata.
Dodnes, když vám světlo přeje, lze v srsti koček rozpoznat zlatavé odlesky.
Dokonce i u černých. Vážně.