Ranní výčitky

Vstal ještě za tmy. Známé úsloví se nemohlo víc mýlit - Uriáš spal rád a tak často, jak si to mohl dovolit. Tahle noc ale nestála za nic. Myslel by si, že ho tlačí černé svědomí, kdyby tu byla pravděpodobnost, že nějaké má.
Neměl tu být.

...

Když se probudila, místo vedle ní bylo zoufale studené a prázdné. Bodlo ji u srdce. To máš z toho, že si necháš motat hlavu cizincem s čertovskýma očima.

...

Vzbudila ho zima. A taky pocit, že ho někdo pozoruje. Chyběla mu postel. Posadil se. Pořád jím cloumal vztek a smutek, ale i tak Uriáše rád viděl.