Spáleniště

Nechce, abych ji našel.

Věděl jsem to, i než mě probudil její dotek, její vůně - a její úlek spálil mou naději na popel.

Ale přesto ji následuji.

Vlky obcházím se zakrytým ostřím. Krouží, ale neútočí.
Mlha mě nezastaví. Najdu ji i slepý.

Nacházím ji u pramene a nic není stejné. Poprvé ji vidím venku bez věnce. Šarlat nahradila mechová zeleň. Vlasy má svázané, prosvítající šedinami.

Možná už nic nezbylo.

"Marianno," zašeptám. Tolik jsem chtěl říct - ale nevím jak.

"Neměl jsi sem chodit," říká.

Natahuji ruku k jejím vlasům. Tiše vzdychne a otáčí se.

V jejích očích září jiskra starých plamenů.