Spřádání osudů

Předslunovratové ráno. V peci praskají polena, tři raraši venku štípou dřevo a připravují hostinu. V síni vrní kolovrat. Čertova babička spřádá kančí štětiny v kouzelnou nit. Dívka jí chvíli sleduje, pak vezme vřeteno a přidá se.
"Jsi hodné děvče, Rusalko. Je něco, co bys chtěla?"
"Pokud na to moje slovo stačí, chci, abys byla volná. Zdravá a šťastná."
Kolovrat ztichnul. Čertova babička, mocnější, než kdy pamatovala, vyjeveně sleduje předoucí dívku.
"Promiň. Já prostě pořád nemám pro sebe... Prostě nemám důvod. A ty vypadáš tak mile. A navíc si teď můžeme dát závod, vřeteno proti tomu tvému vynálezu, jako rovný souboj!"