Varování: Nečtěte to, pokud nechcete v podstatě prozradit pointu detektivního případu Záhada čínského hřebíku.
Studený vítr přináší kovovou vůni sněhu. Sedí tiše v šeru pokoje a naslouchá. Čeká, až uslyší kroky ztěžklé opiem, hlas zhrublý kořalkou, až se vrátí její muž a přinese s sebou hněv, zlostné údery, bolest.
Na podlaze zahlédne zatoulaný hřebíček, odpoledne opravovala plstěné domácí boty, jako kdyby ještě bylo možné v jejím životě něco spravit.
Zdvihne ho, pohladí po malé hlavičce, dotkne se ostrého hrotu. Pak se na něj udiveně podívá, tak jako člověk hledí na dávného přítele, který udělal cosi nečekaného, cosi nepatřičného.
Za oknem vítr sráží okvětní plátky zimní švestky. Jsou hebké jako hedvábí a mají barvu krve.
Opravdu hodně jsem musela přemáhat svůj cynismus, abych to nenazvala Po hlavičku do hlavy...
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásně popsané, i když je to
Esclarte
Krásně popsané, i když je to vlastně... no ale není se jí co divit, není. Poslední řádka je úplně okouzlující. A téma vlastně opravdu dokonale využité.
Ano, dokonale využité téma a
Aries
Ano, dokonale využité téma a scéna je lepší než v originále
Moc připomnělo Gulika a
Faob
Moc připomnělo Gulika a radost z jeho četby, hluboká poklona!
Moc povedené. Soudce Ti mám
Tora
Moc povedené. Soudce Ti mám moc ráda.
Závěr je mistrný!
Kitsune's Sun
Závěr je mistrný!
Má to moc hezkou atmosféru a
Elrond
Má to moc hezkou atmosféru a líbí se mi, že jsou tam jen náznaky a přesto je to pochopitelné.