I menší zlo je stále zlo

„Táhněte odtud! Chlastáte a zboží je stále vysypané. Jestli se to dozví pán, budete litovat!“
Odrbanci byli silní a hřmotní, ale pod pohledem nevelkého muže v černém okamžitě schlípli.
Astrid se ulevilo, ale jen na okamžik, protože potom se poprvé zadívala do chladných světlých očí svého… zachránce?
Měřil si ji hodnotícím pohledem, potom kývl, a zdvořile ji pozval do domu svého pána.
Snadno poznala, že odmítnutí nepřichází v úvahu. Vypadal, že se těší na to, co by s ní udělal, pokud by ho neposlechla.
Tehdy to bylo vlastně poprvé, kdy musela jednat proti své vůli – protože prostě neměla na vybranou.