Sem první

,,Půjdu do nebe!“ Smála se Aloisie. Manžel, pan Šípek, hladil její vrásčité ruce. Tolik let spolu…
„Vsaď se, předběhnu ve frontě jako tenkrát U Franců. Každej chtěl pivo, párek. Stačil úsměv a bylo. To umím.“
Pan Šípek zhasl lampičku, pomodlil se a poděkoval. Lojzička to měla těžké. Byla z osmi dětí, táta politicky stíhaný, maminka nezaměstnaná. Urvat si brambor, byla výhra.
Umyl hrnečky a ostatní nechal na ráno. Zítra je taky den.
Někdo klepe po rameni, pan Šípek se otáčí a cejtí, jak se kolem něj někdo mihne. Než se otočí zpátky slyší známý, milý smích. "Tak vidíš, předběhla jsem."