Death Note

Nešlo to po dobrém ani po zlém. Prakticky neomylný detektiv tápal. Mučili ji, nezazpívala. Chovali se k ní galantně, ani to ji neobměkčilo. Přece se musí podřeknout!

Pak objevil článek na internetu. Lehce opitá žena prý ztrácí zábrany. Možná to není nejlepší způsob získávání informací, ale zřejmě bude ten jediný vhodný. 

A proto teď sedí v baru a křehká blondýnka se opírá o svého zmateného vyvoleného a černovlasý detektiv je zaujatě pozoruje. Teď snad řekne něco kloudného!

„Kdybych tady nebyla, tak už tady nejsem,“ škytne hvězdička a hledá oporu. „Lighte, já tě tak miluju!“ 

El se zachmuří. Tenhle plán nevyšel. 

„Proslov! Dej ňáký kecy!“

Zatracená Meadra! To mý vyprávění se jí tak líbilo, že sehnala publikum. A dřepí v první řadě!

Shinigami s hlavou jako dobře rostlý meloun zašvitořila: „Ryuuku! Jak to ten tvůj člověk udělal, že na něj nepřišli?“ 

„Hele, smrtelníci jsou divný. Hledáš moc, najdou tě. Něco podceníš, prokecneš se. Můj člověk mluvil fakt málo. Kdyby dělal, že ho to nezajímá, taky ho najdou brzo. Běhá tu vrah a toho to nezajímá… jó, to je podezřelý. Dělal to chytře…  celou dobu honil sám sebe. Geniální, jak všechny oblbnul! Děsná sranda. Si to taky zkuste.“ 

A mně dejte pokoj!

V říši šedi je nuda k padnutí. Třeba by mohl zase od Starýho vyžebrat zápisník a…

„Ryuuku? Máš čas?“

Otočil se po hlase. Meadra, shinigami - trochu přerostlá ještěrka, trochu dinosaurus s obří hlavou, proslula tím, že obchodovala s jablky z lidského světa. Vědělo se, že uplatila náčelníka, aby jí dal další zápisník. 

„Dej jabko a já si ho udělám.“ 

„Hele, řekni… proč měl tvůj člověk zápisník tak dlouho?“

„Nó… jak bych to… on chtěl lepší svět, bez zločinců. Ale zabil těch vrahů tolik, že mu vlastně říkali, že je taky vrah. Lidi tomu říkají paradox.“

Nadšeně zatleskala. Pobavila se dostatečně. 

„Co to je? Kdo to napsal? S tímhle nesouhlasíme. Zablokovat, odstranit!“
„Kirovo učení je svaté! Vše ostatní je kacířství!“
Kírova vláda změnila nejen Japonsko, ale i celý svět. Byl opravdovým bohem nového světa a po smrti L už mu nikdo nestál v cestě. Celý svět se změnil, k horšímu.
Už to nebyly vlády, které měly rozhodující slovo. Pánem všech těch mocí opojených starců byl masový sériový vrah. Jejich oddanost připomínala nemoc šílených dětí. Nesnesli svoji, natož Kirovu kritiku. Oháněli se mocí, ale své oponenty umlčovali. Konstruktivní kritika jim neříkala nic. Slušnost se vytratila, zůstalo jen zoufalství a zkáza. Čiré peklo.

Buřič: Prý jsi nejlepší student na univerzitě.
Neo: To se o mně tvrdí?
Buřič: Popravdě, tvrdíš to o sobě sám.
Neo: Hele, řekni, to tě baví takhle rejpat do lidí?
Buřič: Ano, rád zkoumám neznámé identity.
Neo: Tak to mi své pravé jméno asi neprozradíš, co? Zapsal bych si ho do svého černého sešítku.
Buřič: Zklamu tě, ale mé jméno zůstane skryté. Nikdy ho neuhodneš.
Neo: To se ještě uvidí. Nepodceňuj mě, provokatére.
Buřič: I kdybys byl členem japonské policie, nikdy na to nepřijdeš. Tím jsem si zcela jistý.
Neo: Pche! Nikdy neříkej nikdy! Ještě jsem neřekl poslední slovo, Buřiči!

Dům rodiny Yagami byl tichý a tmavý. Bylo po půlnoci a všichni členové spali ve svých ložnicích. Dokonce i Light, s pečlivě uschovaným zápisníkem, ale ne tak Ryuuk. Shinigami stál na rukou, už hodnou chvíli.
Jablka… už několik týdnů jsem je neměl. Light mi je slibuje, ale čekání je otravný. Od svého zápisníku se nemůžu vzdálit nijak daleko, ale dokud je ve stejném domě, tak to stačí.
Ryuuk se rozhodl, postavil se zpátky na nohy.
Nikdo, krom Lighta, mě nevidí. Opustil jeho pokoj, sešel do kuchyně.
Vida… sáhl do košíku na lince, zakousl se.
Tfuj… cibule… to snad není pravda!

Light si dával záležet, aby nebyl vidět s žádnou dívkou. Ve škole i mimo ni byl uhlazený, upravený. Chytrý vysokoškolský student, který ve volném čase pomáhá s vyšetřováním Kirova případu.
„Tedy, Lighte… ty jsi skutečný lamač srdcí, jak se říká. To už byla pátá schůzka… a opět s jinou ženou.“ Ryuuk zněl zaujatě.
„No jistě, Ryuuku. Musím působit jako normální student… a k tomu randění patří. Všechny mi zobou z ruky… můžu mít na každém prstu jednu. Navzájem se o sobě nedozví a já mám ideální příležitost vybrat Kirovu mluvčí.“
Shinigamiho odpověď přerušil zvonek.
Za dveřmi stála blondýnka. Misa Amane.

Ležím na dece a pohupuju nohama. Má láska vytahuje z košíku dobroty a usmívá se. Je krásně! Sluneční paprsek mi prohrábl vlasy, zasvítily. Light mě pozoruje, ztrácím se v jeho žádostivých očích. Samou radostí snad umřu! Ne, rozteču se jako zmrzlina! Natahuju ruku, naše prsty se už brzy dotknou…

„Zatraceně, Miso!“

Podrážděný hlas, ale je v něm znát trochu úlek. Mladíkovy paže drží vláčnou dívčinu s blaženým výrazem ve tváři.

Blondýnka je zmatená. Sice opřená o milého, ale je nucena dosednout na chodník.

„Hele, Miso, řeknu ti to na rovinu. Jestli chceš být moje přítelkyně, musíš přestat padat do silnice!“

,,Půjdu do nebe!“ Smála se Aloisie. Manžel, pan Šípek, hladil její vrásčité ruce. Tolik let spolu…
„Vsaď se, předběhnu ve frontě jako tenkrát U Franců. Každej chtěl pivo, párek. Stačil úsměv a bylo. To umím.“
Pan Šípek zhasl lampičku, pomodlil se a poděkoval. Lojzička to měla těžké. Byla z osmi dětí, táta politicky stíhaný, maminka nezaměstnaná. Urvat si brambor, byla výhra.
Umyl hrnečky a ostatní nechal na ráno. Zítra je taky den.
Někdo klepe po rameni, pan Šípek se otáčí a cejtí, jak se kolem něj někdo mihne. Než se otočí zpátky slyší známý, milý smích. "Tak vidíš, předběhla jsem."

Viděl jsem, jak na schůzi všichni panikaří. Kira útočí více než kdy předtím. Watari mi donesl dort a kávu. Házel jsem si do kávy kostky cukru a dál sledoval.
„Pane L, máte pro nás nějaké rozkazy?“ klidně řekl Yagami a Matsuda dodal: „Chceme vám pomoct, ale zatím nám nedáváte o ničem vědět. Tak prosím, chci být užitečný.“
„Tak dobrá, zařiďte televizní vysílání, které se bude vysílat jen v jedné čtvrti, a dejte tam vězně, který má být dnes popraven, ať se vydává za mě. Uvidíme jestli na to skočí.“
Těš se Kiro, já tě dostanu. Setkáme se tváří v tvář.