Tak jsem tady (krát tři)

Na chvíli se úplně zastavil čas. Obě posádky zamrzly na místě a napětí se dalo krájet.
Ed a Stede stáli asi deset stop od sebe. Vypadali ale jinak než dřív. Černovous byl vyhublý a snad ještě děsivější, zároveň ale vypadal křehce. Stede naopak stál pevně, rozhodně.
„Ede,” řekl tak měkce, že se Lucius zachvěl.
Edovi se po tvářích začaly koulet slzy a nechávaly za sebou světlé proužky kůže tam, kde smyly barvu.
„Ede, odpusť mi.”
Černovous beze slova zavrtěl hlavou a vytasil svou šavli. Stede ale v ten moment udělal něco, co od něj nikdo nečekal. Rozběhl se proti Edovi a strhl ho s sebou po schodech do podpalubí. Piráti ještě chvíli zůstali nehybní.
První se vzpamatoval Olu a rozběhl se do podpalubí. Lucius spolknul svou zbabělost a přidal se k němu. Byly slyšet jen zvuky zápasu. Když ale Olu a Lucius a v závěsu za nimi i ostatní seběhli do podpalubí, čekal je zvláštní pohled. Stede a Ed se váleli na zemi ve změti končetin, na podlaze byly vidět červené skvrny, které napovídaly, že muselo dojít k nějakému zranění. To, co mezi nimi probíhalo, ale rozhodně nebyl souboj.
Ze zástupu se prodral dopředu Izzy, aby viděl, co se děje.
„Stede posraný Bonnet,” zasyčel Hands, ale to už ho pevně uchopili Wee John a Fang a jako mrskající se naštvanou čivavu ho nesli pryč.
„Co to sakra?” vynořila se se zívnutím z vedlejší kajuty známá postava.
„Jime?”
„Olu.”
Všechno ostatní zaniklo z pevném objetí.
„Tak běžte, šup šup, nechte těm hrdličkám trochu soukromí,” popoháněl Lucius všechny, včetně nově shledané šťastné dvojice, na palubu, aby měli kapitáni trochu klidu na vyjasnění problémů (dokud byli stále ještě jen u líbání). Pete vzal Luciuse za ruku.
„Ty pojď taky.”
Lucius mu dal pořádnou pusu.
„Budu potřebovat nový dřevěný prst. A asi nebudu sám.”