Obdarujte Gwendolínu vyzkoušejte drabble

Na chvíli se úplně zastavil čas. Obě posádky zamrzly na místě a napětí se dalo krájet.
Ed a Stede stáli asi deset stop od sebe. Vypadali ale jinak než dřív. Černovous byl vyhublý a snad ještě děsivější, zároveň ale vypadal křehce. Stede naopak stál pevně, rozhodně.
„Ede,” řekl tak měkce, že se Lucius zachvěl.
Edovi se po tvářích začaly koulet slzy a nechávaly za sebou světlé proužky kůže tam, kde smyly barvu.
„Ede, odpusť mi.”
Černovous beze slova zavrtěl hlavou a vytasil svou šavli. Stede ale v ten moment udělal něco, co od něj nikdo nečekal. Rozběhl se proti Edovi a strhl ho s sebou po schodech do podpalubí. Piráti ještě chvíli zůstali nehybní.
První se vzpamatoval Olu a rozběhl se do podpalubí. Lucius spolknul svou zbabělost a přidal se k němu. Byly slyšet jen zvuky zápasu. Když ale Olu a Lucius a v závěsu za nimi i ostatní seběhli do podpalubí, čekal je zvláštní pohled. Stede a Ed se váleli na zemi ve změti končetin, na podlaze byly vidět červené skvrny, které napovídaly, že muselo dojít k nějakému zranění. To, co mezi nimi probíhalo, ale rozhodně nebyl souboj.
Ze zástupu se prodral dopředu Izzy, aby viděl, co se děje.
„Stede posraný Bonnet,” zasyčel Hands, ale to už ho pevně uchopili Wee John a Fang a jako mrskající se naštvanou čivavu ho nesli pryč.
„Co to sakra?” vynořila se se zívnutím z vedlejší kajuty známá postava.
„Jime?”
„Olu.”
Všechno ostatní zaniklo z pevném objetí.
„Tak běžte, šup šup, nechte těm hrdličkám trochu soukromí,” popoháněl Lucius všechny, včetně nově shledané šťastné dvojice, na palubu, aby měli kapitáni trochu klidu na vyjasnění problémů (dokud byli stále ještě jen u líbání). Pete vzal Luciuse za ruku.
„Ty pojď taky.”
Lucius mu dal pořádnou pusu.
„Budu potřebovat nový dřevěný prst. A asi nebudu sám.”

Srdce se mu prudce rozbušilo, když zjistil, kdo je tajemný sponzor jeho dračího výzkumu.

Vždy jen dostal určitou sumu galeonů, aby mohl pokračovat ve zkoumání Maďarských trnoocasých draků.

Bez podpisu. Bez vysvětlení.

A teď stál před ním. Nádherný a elegantní jako vždy. On proti němu zaprášený, špinavý od kouře a s vlasy připálenými od ohně.

„Už je to dlouho,“ promluvil Lucius sametovým hlasem s očima upřenýma do jeho.

„Velmi,“ souhlasil Charlie. „Proč… jsi přišel?“

„Protože chci přestat marnit čas,“ vysvětlil tiše.

Jeho pohled hovořil za všechna slova. Připomínal minulost.

Charlie ji chtěl zpět. „V tom případě jsi přišel právě včas.“

„Kamaráde, ty ale vypadáš,“ povídá plyšový medvídek cínovému vojáčkovi a tlapkou mu upravuje stříbrné vousy.

Všude se válejí a dovádějí všelijaké hračky.

„Jo, panáčku, jsi v hračkářském nebi! Pěkně tě vítám!“

Ale cínový vojáček se divže nerozplakal, kdyby mohl. V nebi se vůbec necítil.

„Podívej, kdo tu je!“ ukazuje packou méďa.

Vojáček kouká, ale nic nevidí. Náhle však mezi rykem vláčku a chechotem harlekýna zahlédl cíp známé sukýnky. Nožka se stále dotýkala nebes.

Medvídek je oba s pomocí ostatních hraček přenesl a postavil k sobě. Srdce ihned zaplesala! A možná se koukají na sebe vojáček a tanečnice se zalíbením dodnes.

“Ne-u-vě-ři-tel-né!” ozvalo se zpoza závěsu.
Nově příchozí zpozorněl a nakoukl dovnitř. V paprscích slunce poletoval prach a stará čarodějnice zrovna věštila mladému blondýnovi z čajových lístků.
Crowley nechal látku závěsu spadnout a stoupl si vedle.
Po chvíli vyšel Azirafal a nevěřícně koukal proti slunci do svého šálku.
"Uvědomuješ si, že je to šarlatánství, žejo?" pronesl vedle něj démon.
Anděl nadskočil. "Crowley! Neviděli jsme se od -"
"Neříkej to. Pořád mi dlužíš oběd. A dezert."
"Vskutku. Dovol mi pozvat tě na tradiční pokrm horských pastevců - grilovaný kozí sýr s pikantním meruňkovým čatní."
"Kde vzali v horách meruňky?"
"No, víš..." vykrucoval se Azirafal.

Odysseus, Meneláos a Agamemnón se s vojsky a mnou nalodili a pluli směrem do Tróje. Bohužel je stihla bouře a lodě se vychýlily z kurzu. Po měsíční plavbě si uvědomili, že asi nejedou do Tróje. Uviděli ústí řeky, tak si Odysseus pomyslel, že to bude zkratka k Dardanelům a všichni vpluli do něj. Řeka se poté rozdělovala, tak si vybrali tu nejblíže k nim. Za hodinku se dostali do Tróje, ale v Praze.

"To asi nebude Trója, do které jsme chtěli plout," řekl Agamemnón.

"Proč myslíš?" zeptal se Odysseus.

"Trójané by přece měli dost peněz, aby opravili tamtu spadlou lávku."