U Chocholouška

„Pane Spálený,“ oslovil Fanouše psycholog a usrkl kávu, „jak byste zhodnotil své dosavadní působení u podniku?“
„Jsem tu třicet let.“
„Čili spokojen?“
„Nestěžuju si.“
„Klidně můžete.“
„Nepotřebuju.“
„Směny vám vyhovují?“
„Víceméně jo.“
„Konflikty s cestujícími?“
„Neřeším.“
„Hmm…“
„Jako mohli by nám přidat… Za ten voser. Pondělí ve tři ráno budíček, pátek ve tři ráno spát, biorytmus v hajzlu, manželství v troskách, bezďáci, feťáci, Bolt, Wolt, Rohlík, dementi, co neumí zaparkovat, kolony až do prdele… Kurva, že se na to nevyseru!“
„Takže… za pět let do důchodu?“
„Ne, já pojedu z vozovny rovnou do krematoria.“
„To máte jenom dvě zastávky, že?“