Náhrdelník

Z hořících můr sálalo teplo. Milé, všeobjímající. Divoké shořely na popel.

„Lepší?”

Přestal se třást a kývnul: „Co uděláme s nimi?”

Hedvábné spacáčky načichly kouřem, ale jinak vypadaly v pořádku.

„Pomůžeme jim. Dáme jim naději stát se tím, čím chtějí být.”

„Jsou to můry!”

„Podej mi je!”

Z každého spacáčku odmotala nepatrný kousek hedvábné nitky a kukly, jednu po druhé, svázala k sobě. Otočila se k Metodějovi zády a odhrnula vlasy z kruku.

„Můžeš?”

Zaváhal.

„Budu je zahřívat. Dám jim bezpečí. Nechám je naslouchat. Myšlenky. Sny. Tlukot srdce. Zesílí. Vyrostou. Až vykvetou, budou z nich ty nejbarevnější korále na světě!”