Vrásky z lásky

Svatava kolébá synáčka a tichounce zpívá.
Zpívá o své lásce k malému pacholíčkovi, píseň, kterou slýchávala z úst své maminky, když chovala Svatavina malého bratříčka.
Spinkej, děťátko, zavři očka svoje…
Neseš jeho jméno, synáčku, máš stejná modrá očka a černé řasy, jako míval on, vzpomíná mladá matka. I on býval tak maličký jako teď ty… jemně hladí synáčkovu holou hlavičku.
Brouká melodii beze slov a vzpomíná.
Jen osm let života bylo Jakoubkovi dopřáno… A Adámkovi jen šest...
Spinkej, srdce moje, tvá maminka tě chrání… tvůj tatínek se stará…
Teď už vím, sklání hlavu, co vepsalo rýhy do tváře staré chůvy.