Dopis od neznámého známého

Pomalu se stmívalo, když muž středního věku seděl ve svém ušáku a četl knihu, někdy k tomu upil z hrnečku kávy. Najednou se ozval zvuk zvonku. Zvedl se a vydal k hlavním dveřím. Uviděl tam obálku. Opatrně se jí ujal a otevřel.

Zase jej kontaktoval. Do teď nevěděl kdo to je, ale věděl, co za činy dělá, vraždí. Zúčtuje mu tuhle drzost. Dramatičnost činu, ale ubohost skrývání ve stínu.

Došel zpět do obývacího pokoje a vytáhl papírovou krabici, kam založil obálku mezi několik dalších. Opět se vrátil k předchozí činnosti.

Přesto si musel přiznat jednu věc - tahle hra ho bavila.