Po ranní procházce panička konečně odchází pryč. Věrně sleduji její odchod z okna, dokud nezmizí z doslechu a dočuchu.
A pak, svoboda! Je čas dělat všechny ty věci, které jsou "fuj". Jdu se napít vody ze záchodu, žvýkat pantofle, vylezu na stůl...
Náhle moje potěšeníčko přeruší hlas. "FUJ TO JE!" V panice rychle seskočím dolů a rozhlížím se. Nikde nikdo. Žádný pach, žádný zvuk otevírání dveří, nic.
"Tohle nesmíš!"
Hlasy mně pronásledují. Můj klid je ztracen!
Nakonec zjišťuji, že pochází ze zvláštní černé budky na knihovně. Jak se tam panička dostala? Pro jistotu to shodím na zem a bude klid.
V Americe (a možná už i u nás) se rozmohlo sledovat mazlíčky doma samotné přes kameru a mluvit na ně přes mikrofon. Občas se člověk doví ledacos. Ale já jsem toho názoru, že pejskům je třeba nechat jejich klid. :D
podle mě z toho musejí být
Aries
podle mě z toho musejí být celí diví
Shodit a zašlapat, správně!
Tora
Shodit a zašlapat, správně!
Rozšlapat a rozdrásat, tak se
Apatyka
Rozšlapat a rozdrásat, tak se na to musí. Chudáčci špehovaní, musejí z toho mít hlavu v pejru
Někdy je lepší nevědět, co se
Wolviecat
Někdy je lepší nevědět, co se doma děje.