Jsou s dědečkem v parku. Jaro je v plném proudu, ptáci v křoví a stromech se můžou ukřičet. Holčička má oči navrch hlavy, jak dědeček na každé pípnutí, každé začiříkání hned ví, komu hlas patří.
***
Chlapec sedí v křesle, oči zavřené, vnímá jen ušima, protože na to, aby se v představách přenesl do sedmnáctého století, mu stačí hlasy. Hlasy kardinála, pana de Tréville, d'Artagnana...
Hlasy z kotoučového magnetofonu.
***
Před necelou půlhodinou vše skončilo, ale zatím se nic neví. Vzduch houstne nervozitou. Cítí, že se potí. Čím dál víc. To strašné čekání na to, kdo vyhrál. Kdo bude mít víc...
...hlasů.
Snad mi odpustíte ten cynický závěr :-)
fajn :-) není hlas jako hlas
Aries
fajn :-) není hlas jako hlas
Mno jo, takové ze života :)
Apatyka
Mno jo, takové ze života :)
Muhehe :)
neviathiel
Muhehe :)
Někde jsem slyšela, že nejdřív narozený člověk nahraný ještě snad na fonograf se narodil ještě v 18. století. Neuvěřitelný.