Chuuya se vracel domů pozdě večer. Bylo už k půlnoci, když konečně dokončil report ze své poslední mise, byl úplně vyčerpaný. Oči se mu samy zavíraly a hlava mu chvílemi padala, jak se snažil zůstat vzhůru.
Zřejmě se mu to nepodařilo, protože když znovu otevřel oči, už nestál a nešel domů, ale ležel na tvrdé zemi. Nad ním ševelilo listoví a on nevěděl, kde je, ani jak se tam ocitl. Snažil se si vzpomenout.
„Chuuyo, kdepak jsi?“ ozvalo se někde nad ním.
Znal ten zpěvavý otravný hlas. Dazai. Poslední osoba, kterou teď chtěl vidět.
„Jak ses dostal do toho křoví?“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit