Dohazovačka

Večerní služby byly zajímavější. Plout, vznášet se v červáncích, které postupně tmavnou do večerního šera, a pak ještě víc, do inkoustového závoje noci. Někdy jí bratři dělali společnost, ale dost často byla sama. Nevadilo jí to. S dětským nadšením se dívala po večerní krajině, pozorovala lesk oblohy na vodní hladině, mihotavá světla lidských sídel. Lidé ji zajimali nejvíc, se svými radostmi a strastmi, rodinami, přátelstvím, láskou...

Láska musí být úžasná, když dokáže změnit nejen člověka, ale, jak si všimla, i její bratry. Dívala se na zámek, na který poslední dobou zamilovaně hleděli, a rozhodla se vzít věci do svých rukou.