Křičíš

všeho je moc
zvuků, světla, dotyků, emocí

je moc i tmy
sápe se po duši a nehty do zad vyrývá hrůzu
do duše strach
do úst odmítnutí

myšlenky ztrácíš v temných oblacích

i ticha je moc
němotou křičí, protože mu už nic jiného nezbývá
chvíli ho zvědavě pozoruješ
a pak křičíš taky

i lásky je moc
laskavých očí
konečků prstů, které hladí

chceš se schovat

před milovaným
před tichem, tmou, zvuky i světlem
ale hlavně sama před sebou
snažíš se schoulit pod peřinu
ztratit se

jde se ztratit sám sobě?
v sobě?
tak, aby ses už nikdy nemusela nacházet?

křičíš