MYŠlenka

Slunce ztrácí sílu. U cesty svítí jeřabiny. Nad stromy poletují babí léta. Je konec. Krista se vysmrká a předstírá sama před sebou, že nebrečí.

Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe… Zamyslí se. Ta věta je zbytečná. Jinak než nejlépe slibovat neumí.
Milovati… Usměje se. Tohle zvládne! Tátu nemusí, ale mámu má ráda. Nejradši! A Dáňu. A ostatní holky. Možná, že i Mílu.
Plniti povinnosti vlastní… Vyděsí se. Něco takového slíbila?! No potěš! Máma bude mít radost.
Pomáhati bližnímu… Bude se muset snažit.

Kristina vzdychne a vykrouží velikou závěrečnou tečku. Zaklapne deník a pověsí krojovku do skříně.
Zase za rok!