DMD č. 30. pro 30. 4. 2025. Téma: Myš dobré naděje

Asi zase vzal moc modrých tabletek na spaní, protože si nedokázal jinak vysvětlit, proč mu u dveří obýváku postává myš středního vzrůstu. A nebyla to jen středně velká myš. Měla knírek, smoking a hůl.

„Drahý dobrodruhu! Jsem myš Hugo Von Fredrick z rodu Dobré naděje a nabízím ti možnost splnit legendární quest.”

„Uhm... Okej?”

Vtom puf a objevili se na louce. Před nimi drak a muž měl na sobě zbroj.

Vrhli se do bitvy. Myšák muži pomáhal a společně draka porazili. Podívali se na sebe hrdě.

„Gratuluji dobrodruhu, tu máš peněžní odměnu. Deset tisíc šilingrů. Nalož s nimi dobře. Nashle.”

Svišť tarbagan je druhem sviště, který obývá pohraniční oblasti mezí Čínou, Mongolskem a Ruskem. Je zvláštní tím, že místní úřady ztratily veškerou naději v to, že se lidstvo někdy poučí, právě kvůli tomuto zvířeti. Každý rok totiž čínské a mongolské úřady, nezávisle na sobě, vydají vyhlášku o tom, že je přísně zakázáno lovit a konzumovat sviště tarbagana. Každý rok se však najde alespoň jeden člověk, který přijede do tohoto regionu, zabije sviště tarbagana a sní ho. Musím podotknout, že místní to nedělají, jelikož vědí, že je toto zvíře přenašečem moru a ten, kdo ho sní, skoro okamžitě na mor umře!

Ke kuriózní situaci došlo během fotbalového zápasu mezi plchy a burunduky. V druhém poločase kvůli zdravotní indispozici odstoupil rozhodčí, kterého neměl kdo nahradit.
Do funkce byla jmenována myš z publika, která se sebevědomě přihlásila sama. Uvedla, že pískat přeci umí.

Na hřišti brzy zavládl chaos.
„Koukala jako vyoraná myš,“ popisuje rozhořčeně jeden z plchů. Myš pískala zcela náhodně, hlavně když se k ní přiblížil některý z hráčů. „Jako by šlo o zápas kočičích týmů."
Utkání se proto nejspíš bude opakovat.

Svou úlohu by si však chtěla zopakovat i myš.
„Příště mi to určitě půjde lépe,“ vysvětluje s nadějí v hlase.

Nebylo nad čím se rozmýšlet. Na pytlích plných ořechů, vysušených fazolí, kořenové zeleniny a naložených šunek stepoval malý hlodavec. Zmetek jeden mrňavá. Andreniol vztekle seknul mečem a pokusil se tančící myš odehnat od zásob. Hop a skok přes potok. Ty mrcho malá, tak postojíš chvíli? Ostrá čepel znovu projela po nacpaných pytlích a ani nyní nezasáhla žádnou myší končetinu. Drobný hlodavec tančil a tančil a neustále prozpěvoval: "Lepší! Bude to všechno lepší!" Tolik víry se prozatím v jeho rodu neukázalo. Tolik naděje zatím nikdo krom toho malého hlodavce neprojevil. "Bude to lepší!" znělo celým skladištěm. Ale vážně, drahý kníže, bude?

Chřadnout, chřadnout ve stínu
Trpět přehřátý bez vody
Zažívat samé podvody
Smutnit ve spárech splínu
Zlé bude rozebráno
Můžeš se zahřát u plamene
Napiješ se z pramene
Po noci přijde ráno

Padat, padat stále níž
Vzdálit se svému účelu
Světlo na konci tunelu
Brzy, slibuju, uvidíš
Cenné bude ti dáno
Bude si odkud sílu brát
Myš a kočka si budou hrát
Po noci přijde ráno

Bojovat v bouři na moři
Netušit směr ani cíl
Dosáhnout na dno vlastních sil
Promoklé dřevo nehoří
Stačí říct pouhé Ano
Bude to dobré, neměj strach
Rozbřesk už je na dosah
Po noci přijde ráno

Tentokrát telefon zvedla Jen: „Dobrý den, zkoušel jste to vypnout a zase zapnout?“
Zatímco poslouchala odpověď, Roy ji gestem pobídl, aby položila další otázku.
„Je to v zásuvce?“
Po Royově nápovědě přidala ještě třetí otázku: „Máte zapojené USBéčko?“
Ani toto ale zřejmě nebyl problém, protože Jen zakryla rukou sluchátko a oslovila své podřízené: „Paulovi nefunguje myš.“
„Kterému Paulovi?“ zeptal se Moss.
„Paul Goodhope z účtárny, třetí patro,“ vysvětlila Jen.
„To mi nic neříká,“ zavrtěl hlavou Moss.
„Tři roky neaktualizovaný antivirus, firemní rekord v hledání min a čínská nudle pod mezerníkem,“ zahuhlal Roy s pusou plnou smaženého kuřete.
„Aha, už vím.“

Po tom, co se Lin Hermioně přiznala, kým ve skutečnosti je, se Hermiona ve večerním kurzu informatiky dva týdny neukázala.
Lin, v masce Clarissy, bez výrazu hleděla do monitoru a trpěla, když na její ruce svírající myš s lehce sedřeným nápisem Logitech přistála druhá. Překvapeně vzhlédla.
„Všude jinde je obsazeno.“
Lin se nemusela rozhlížet, aby věděla, že půlka učebny je prázdná. Cítila, jak rudne – od prstů pod Hermioninými se šířila naděje. A taky touha ji odvést na chodbu, přirazit ji ke zdi, líbat ji, dotýkat se jí na úplně všech místech. Muselo to být naprosto jasné.
„Zajdeme pak k tobě?“

Červený trpaslík log:

1. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Nevidim myš.

2. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Nevidim myš.

3. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš nevim.

4. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš?

5. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Bez myš.

6. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...myš?

7. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...velky myš?

8. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš nevim.

9. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: MYS, uh, myš! Velky myš! Tady!

10. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: ...nevidm myš.

11. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Bez myš. Bez rodiny.

12. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Myš ne tady.

30. Duben, ??? roky po Frankensteinovi: Proc... Jsem tady.

Rath přešlapoval. Konec Obřadu se blížil, a nemohl to zastavit. Pár druidů sice vědělo, že Halsin by tohle neschválil, a byli proti, ale nedokázali druhou stranu přesvědčit. Možná by je porazili, spolu s tieflingy, ale to nemohli.

Jedinou nadějí se zdála ta trpasličí dobrodružka. Slíbila, že Halsina dovede zpět. Ale už pár dní byla pryč, nebylo o ní slechu.

Myš vyběhla do středu Smaragdového hájku. První tomu nevěnoval pozornost. Pak si všiml jizev kolem jejího oka, a už se měnila v obrovitého druida. Jak Halsin častoval druidy provádějící obřad, Rath se usmál. Nakonec se neuzavřou. Nepošlou ty tieflingy na smrt.